Jak chystáme nový vinohrad...
Dělat víno je velká legrace, ale než začnete lisovat hrozny , musíte si je vypěstovat. Katastr Hustopečí je plný špičkových viničních tratí. Ty jsou ale často pusté, zpustlé a zdevastované. Koneckonců, když vyrazíte procházkou kolem Hustopečí vidíte to sami. No, a nejen my , jsme se rozhodli, s tím vším v rámci svých možností něco dělat.
Před časem jsme zakoupili nějaké pozemky na Štarvicperku. Až do roku 1946 tam býval vinohrad, pak cca dvacet let zpustlý vinohrad, v sedmdesátých letech z něj ČZS nechal vyměřit záhumenky, a dalších dvacet let poté z něj zůstaly zpustlé záhumenky. A ani se neptejte jak to tam vypadalo. Zborcené zahradní domky , zpustlé vinohrady, potrhané dráty, suché polámané stromy, vše zarostlé planými trnkami akáty a černým bezem. Připadali jsme si jako průzkumníci v džungli dálného východu a průchod bez sekery či motorové pily nebyl možný. A do toho všeho všude, doslova tuny železa v různých podobách. Dráty sloupky, plechy, roxory, barely, pletivo a tak pořád dokola. Z výměry 0,7 ha jsme vytahali 5,5 tuny železa. Začali jsme kvůli tomu pracovně nazývat sedmdesátá a osmdesátá léta v Hustopečích, dobou železnou. A to tady, díky Bohu, nebyl žádný ten domeček zděný. A kromě toho byl celý ten pozemek rozdělen, tu více či méně vysokými a trvanlivými terasami a teráskami. Nakonec sem ještě měl možnost mluvit s potomkem jedné z původních majitelek, že ještě v roce 1945 byl celý pozemek v jedné rovině, a tím jak byl rozdělen na tři záhumenky, se různě rozorával a přiorával, až to nakonec dopadlo tak, že z něj máme tři terasy s celkovým převýšením tři metry. Nakonec to tedy dopadlo tak, že jsme na něm strávili půl roku práce, než přijel bagr, který vytrhal všechny kořeny a srovnal pozemek do těch tří teras. Aby se dal aspoň nějak obdělávat. Potom jsme poprosili souseda pana Chaloupku s jeho novým traktorem, jestli by nám to políčko nepooral. Asi je ještě taky třeba zmínit, že všechny ty tři terasy jdou souběžně se svahem a celý budoucí vinohrad je kopec jako hrom. Ne nadarmo jsme pana souseda prosili, zda by to pooral, protože nikdo jiný, si na orání takového kopce rygolačním pluhem netroufl. Po první orbě, jsme opět vytahali další spoustu železa drátů sloupků a všeho toho harampádí, co jsme vytahovali už v první vlně. Navíc taky obrovské množství obrovských pískovcových kamenů. Pak už stačilo pole srovnat diskovým kultivátorem, vytahat různé zbytky kořenů a původní zdivočelá džungle, začala vypadat jako pole.
Naseli jsme na něj hořčici, nechali vzejít, aby vyčistila půdu od plevele, znovu pak zmulčovali a znovu zadiskovali. Nechali hořčici znovu vzejít a nakonec jsme to všechno nechali znovu zaorat hloubkovým pluhem.
Letos tam ještě rozházíme několik vleček hnoje, upravíme diskovým kultivátorem , zasejeme zelené hnojení a znovu zadiskujeme. Postavíme a opravíme opěrné zdi. Na podzim rozházíme další hnůj, pooráme, no a po jarním diskování, se začneme těšit na výsadbu naší nové tramínové vinice. Po čtyřech letech od začátku kácení, začne další kolo, konečně péče o vinohrad.
Když ale vyřešíte všechnu tu fyzickou práci, ať strojem nebo rukama, čeká Vás ještě další kolo papírové. Musíte si požádat o povolení nové výsadby, vyplnit žádost a čekat na dopis z UKZUS Oblekovice, to je naštěstí víceméně jen formalita , která je, pokud máte vše v pořádku, vyřízena cca za dva měsíce. Pak až vinohrad vysadíte, musíte ještě jednou poslat dopis do Oblekovic a vinohrad zaregistrovat. Tj. napsat kolik, čeho a kam jste vysadili a pak už jen čekat a těšit se, až začne vinohrad rodit.
Co a jak tam budeme vysazovat, něco o kolonové selekci, a vlastnostech jednotlivých klonů si povíme příští rok na jaře.