vino2

 

Mydlář asi chlastá...

Tak tuhle skandální informaci mohly na konci 16. století rozšířit po městě místní, o veškerém dění v obci informované, ctihodné měšťanky. A nebo ji také mohl klidně otisknout lokální bulvární plátek – kdyby ovšem tehdy nějaký existoval a vycházel. My však nedáme ani na místní drbny, ani na bulvár a zapátráme v minulosti, jak to teda bylo.

MYDLAR

Již nějakou dobu se toulám po krajině kolem Hustopečí a zkoumám staré hustopečské viniční tratě. Kousek před vrcholkem kopce po cestě na Kurdějov, stojí Boží muka a za ní začíná cesta, která tvoří hranici katastru Kurdějova a Hustopečí. Cesta vede na Kamenný vrch. Jen tak pro zajímavost, pole po pravé ruce, tedy již v katastru Kurdějova, můžeme na starých mapách najít jako Schwarzenberg, tedy Černý vrch. Asi tak v polovině cesty na Kamenný vrch, v malém údolíčku nalevo od cesty najdeme jednu zapomenutou starou viniční trať. Dnes v té lepší části osázenou meruňkami a několika mandlemi a v té části horší, zarostlou šípky, agátím, bezem a kdoví čím ještě.

Při pohledu do moderní mapy se pak dozvíme, že se tenhle ztracený koutek, ještě nachází v trati Stará hora, přes kterou nás sem cesta přivedla. Jenže pozor, stará pozemková mapa nám říká, že se to tady jmenuje „Saufmacher".

A tohle slovo vysvětluje, proč fáma spojuje chudáka místního mydláře s nadměrnou konzumací alkoholu. Ale nebojte, mydlář nepije přes míru, jen ta staletí pozměnila k nepoznání název vinice, kterou si kdysi zakoupil.

Bývalo totiž kdysi zvykem, že se některé vinice či dokonce celé tratě nazývaly jménem či profesí majitele, pro něhož vinařství nebylo hlavním zdrojem obživy. A tak pravděpodobně někdy na konci 16. století, si zdejší hustopečský mydlář, německy „Seifenmeister" či lidově „Seifenmacher", vysadil či zakoupil vinici. Byl to zřejmě podnikavý muž, když si ke svému řemeslu ještě přidal další živnost, neboť koupě či výsadba vinice nebyla ani dnes, ani tenkrát, zrovna levnou záležitostí.

A jak léta plynula, některé jeho děti vinici podědily, dále mydlařily a vinařily, až jednoho dne vinici prodaly, nebo přestaly mydlařit a profese mydláře se ze spojitosti s vinicí vytratila.

Název „mydlářovo, či mydlářské" německy „Seifenmacher" však vinici zůstal. Jenže ouha, lidé začali zapomínat proč zrovna mydlářova. Proč vlastně? Vždyť víno přeci dělá vinař, ne mydlář. A tak se během let a staletí název komolil a zapomínal a ještě více komolil a ještě více zapomínal, až z něho vzniklo slovíčko Saufmacher.

A tady je naše tajemství toho, proč ten chudák mydlář prý tolik pije. Německé slovíčko „Saufen", byť není dvakrát spisovné a leckterý ctitel originálů Goetheho či Schillera by z jeho vyslovení propadl do mdlob, překládáme do češtiny, krásným nespisovným slovíčkem „chlastat". Pro jazykové puristy přeložme toto slovo do jazyka spisovného, výrazem „nemírně konzumovat alkohol".

A jsme u toho, jak se slovíčko zkomolilo, nikomu už nepřipadlo podivné, že ze slova „Seifenmeister" je nakonec „Saufmacher", neboť kdo má vinohrad, dělá víno a může někdy i jaksi chlastat, že?....

Takže závěrem očistěme hustopečského mydláře, od obvinění, že chlastá. Mydlář je počestné řemeslo, a že staletí, která uplynula od doby, kdy si zakoupil vinohrad, jméno jeho profese zkomolila, není jeho vina :-)